Marie Immaculata („Lata“) Brandisová
Budoucí vítězka Velké pardubické se narodila 26. června 1895 ve středočeské obci Úmonín, a to o několik okamžiků dříve než její sestra – dvojče Kristýna. Ještě rok po Latině narození bydlela rodina se šesti dětmi na zámku v Úmoníně, kde žila vdova po Christianu von Schafferovi (dědečkovi Laty). V roce 1896 se přestěhovali na zámeček v Řitce nedaleko Prahy. V dalších letech se Johanně a Leopoldovi Brandisovým narodily ještě další tři děti. Jako výtečný jezdec hrabě rozpoznal nadání své dcery Laty pro jízdu na koni. Dvojčata se začala učit jezdit na koni v osmi letech a dva roky poté už mohla samostatně řídit bryčku. Děti, a zejména dcery, byly vychovávány tak jak se na šlechtu slušelo. Dívky se měly podle dobového ideálu dobře vdát. Brandisovi však nemohli svým dcerám zajistit věno, ani ony samy se však do vdavek příliš nehrnuly. Pro Latu znamenala jízda na koni velkou životní vášeň.
Začátek 1. světové války znamenal pro Brandisovy velkou změnu – na frontu odešel sám hrabě Brandis, tak jeho syn Mikuláš. Na zámku tak zůstaly samé ženy a správu statku otec přenechal na devatenáctileté Latě. Houževnatá, sebevědomá a energická mladá žena mimo jiné obcházela po nocích pozemky ozbrojena flobertkou od otce.
Se skončením války skončil i starý svět, pro který byly šlechtické děti vychovávány. Z bojů se nevrátil syn Mikuláš, došlo ke zrušení šlechtických titulů, pozemková reforma podstatně umenšila rodinný majetek. Latiny dvě sestry se vdaly a ona se rozhodla naplno věnovat své vášni – jezdectví. Začala jezdit na dostihy do Velké Chuchle, nejprve jako divačka, poté jako pracovní jezdkyně pro trenéra Karla Šmejdu. Zde se potýkala s čistě mužským dostihovým světem. Čím více na závodišti trávila času, tím více ji lákaly skutečné dostihy, které však byly dosud ženám zapovězeny.
V jejím životě začali postupně hrát významnou roli dva ženatí muži. Hanuš (Johan) Kasalický, který sňatkem získal blízké sídlo ve Všenorech a Laty Bratranec Zdenko Radslav Kinský, zvaný Ra, jenž sídlil na loveckém zámečku Obora u Chlumce nad Cidlinou. První překážky tak Lata zkoušela skákat právě u Raa na zámku Orlík, kde často se svou ženou Eleanorou Schwarzenbergovou pobýval. Lata zemřela 12. května 1981 ve věku nedožitých 86 let ve Štýrské obci Reiteregg.
Lata a dostihy
- 1921 na závodišti ve Velké Chuchli začala pomáhat jako pracovní jezdkyně u trenéra Karla Šmejdy
- 1927 získala licenci „pánského“, neboli amatérského jezdce. Radslav Kinský přihlásil do Velké pardubické svou klisnu Nevěstu v sedle s Latou Brandisovou. To podnítilo velkou část ze dvanácti dalších účastníků k nesouhlasu s její účastí. Většina z nich byli důstojníci a závod brali za zkoušku mužnosti a bojových ctností, nic vhodného pro ženu. A co kdyby žena náhodou v závodě nějakého muže porazila? Pražský Jockey Club neměl proti její účasti námitky, Kinský se obrátil ještě na anglický klub a dostal odpověď, že pravidla start žen nezakazují, pouze musí mít vlastní šatnu. 9. října Lata dostih po několika pádech úspěšně absolvovala a skončila na pátém místě. Z osmi protestujících důstojníků závod dokončili jen tři.
- 1930 se šestiletým hřebcem Norbertem skončila na čtvrtém místě
- 1931 opět s Norbertem, do cíle dojela jako třetí, zaregistrovala si také vlastní barvy (černý dres s bílým křížem a černou čapkou) a koupila tři koně
- 1933 Lata s isabelou Normou skončila na třetím místě
- 1934 s Normou si docválají pro druhé místo
- 1935 páté místo
- 1937 vítězství ve Velké Pardubické
- 1946 první poválečná Velká pardubická, Lata na hřebci Nurmim (z Normy) skončila svou jízdu na Taxisu a zlomila si klíční kost
- 23. 11. 1949 poslední Laty dostih na pardubickém závodišti v Kinského memoriálu. Poprvé nehájila barvy Kinských, ale startovala za Státní hřebčín Slatiňany. S klisnou Ninou spadla na Hadím příkopu a velmi vážně se zranila. Svou helmu před dostihem půjčila mladému žokejovi a sama jela bez ní. Výsledkem byla proražená lebka a další těžká zranění.
- 50. léta jsou ve znamení záměrného zapomínání na aristokratickou vítězku dostihu, Velká pardubická dostává jiný rozměr.
- 1965 Lata Brandisová byla pozvána na Velkou pardubickou za účasti její obdivovatelky a následovnice Evy Palyzové.
- 1973 opět návštěva na Velké, tentokrát jako obyčejná a nikým nepoznána návštěvnice dostihů. Toho roku vyhrál žokej Christopher Collins, první Angličan od roku 1906
- 1974 poslední návštěva Velké Pardubické
- Od roku 2014 se jako součást Velké pardubické běhá steeplechase cross-country na 4200 metrů vypsaná pro čtyřleté a starší klisny. Je pojmenována právě po Latě Brandisové.
Obrazovou dokumentaci poskytla paní Gabriela Křístková, www.zamekritka.cz